Kdysi, ne tak dávno, vymyslel člověk umělé lesy. Druhově a věkově pestré porosty nahradil plantážemi smrkových monokultur.
Kdysi, ne tak dávno, vymyslel člověk umělé řeky. Narovnal toky, prohloubil koryta, opevnil břehy a přehradil proud jezy a hrázemi.
Jednoduchá řešení však v přírodě přinášejí nečekané problémy. Umělé lesy trpí imisemi a podléhají škůdcům mnohem více, než lesy přirozené. Z umělých řek zmizela řada druhů ryb a dalších živočichů a rostlin, povodňové škody rostou do astronomických výšek.
Z katastrof umělých lesů jsme se, zdá se, již trochu poučili. Poučíme se i z katastrof na umělých řekách?
(více)
Přirozená řeka se přizpůsobuje krajině, kterou protéká, a zároveň ji přetváří. Po určité době tak dosahuje stavu přirozené rovnováhy. V této fázi jsou v rovnováze procesy eroze a agradace (usazování), takže se tvar a charakter řečiště a údolní nivy dlouhodobě nemění.
Umělá řeka je ve stavu trvalé nerovnováhy. Proto jsou vodohospodářské objekty tak často poškozovány, ať již erozí, náplavami nebo povodňovými průtoky. Úpravy řek často vyvolávají zrychlení erozních procesů nad nimi i pod nimi. Správci toků se pokouší tyto procesy zastavit dalšími úpravami. Zdá se, že jejich ideálem je řeka zregulovaná od pramene až k ústí.
Žijeme v krajině po staletí spoluutvářené člověkem. Přirozených vodních toků už u nás mnoho nenajdeme (stejně jako přirozených lesů). To však neznamená, že se nemůžeme z přírody poučit. Úpravy řek, prováděné se znalostí nejen hydrotechnických, ale i přírodních zákonitostí, založené na moderních vědeckých poznatcích, mohou pomoci řekám vrátit se do rovnovážného stavu, ochránit životy a majetky lidí lépe než klasické tvrdé úpravy, a přitom prospět přírodě.
Znamená to ovšem najít odvahu ke změně přístupu, rutinního myšlení a zaběhnutých technických stereotypů. Proto je to tak těžké.
* * *
Čeho chceme dosáhnout:
Chceme přispět k tomu, aby správci vodních toků:
* * *
Jak toho chceme dosáhnout:
* * *
Probíhající projekty:
Projekty uvedené na těchto stránkách podpořili:
