Co se dá dělat

Oproti městům v Rakousku a Německu, která bývají často dávána Praze za příklad v otázkách bytových politik, má česká metropole zásadní nevýhodu spočívající v porevolučním dědictví privatizace. Díky tomu vlastní jen minimální podíl pozemků a bytů, a tím má v tržním nastavení bytového systému ztíženou pozici. I tak má stále dost nástrojů, jak nepříznivou bytovou situaci ovlivnit.

Primárně je třeba oživit městskou bytovou výstavbu. Praha zahájila projekty podpory družstevního bydlení a baugruppen a založila Pražskou developerskou společnost, která má rozvoji městských bytů pomoci vytipováváním pozemků a přípravou nových bytových projektů. Nové projekty městského bydlení ovšem zatím žádné nevznikly. I proto je důležité, aby Praha postupovala důsledně zejm. v současných projektech transformace pražských brownfieldů, a podíly dostupného bydlení vyjednávala se soukromými developery, kteří z naprosté většiny nejcennější pozemky v Praze vlastní.

Je klíčové, aby města ve spolupráci se státní správou efektivně zamezili spekulacím s nemovitostmi, a aktivně podporovali alternativní formy bydlení. Vedle městských bytů to mohou být např. družstva nebo tzv. baugruppen - skupiny obyvatel se zájmem o výstavbu vlastních projektů, které mohou být obohaceny i o specifické přidané hodnoty, jako jsou komunitní prostory nebo důraz na environmentální aspekty výstavby. Příklady a podporou těchto forem výstavby se zabýváme v rámci projektu Technologické agentury ČR. 

V neposlední řadě má smysl podporovat sektor nájemního bydlení a v jeho rámci zajistit bydlení pro různé příjmové skupiny. V tom může vydatně pomoci např. také účinná regulace krátkodobých pronájmů. Např. Berlín neuspokojivou situaci nájemního bydlení řeší pětiletým zastropováním nájmů ve městě. Naše návrhy jsme shrnuli v analýze bytové situace v Praze.