Minamatská úmluva
Rtuť už dávno není problém na úrovni místních zdrojů znečištění. Dnes už se dá mluvit o globálním riziku, které má rostoucí charakter.
V únoru 2009 se v Nairobi na 25. schůzce Řídícího výboru UNEPu dohodli zástupci více než 140 zemí světa na tom, že by měla být zahájena příprava nové globální úmluvy o rtuti. Vyjednávání začalo na podzim roku 2009 a v říjnu 2013 byla úmluva podepsána na diplomatické konferenci v Japonsku.
Jejím smyslem má je omezit vstup rtuti do výrobních procesů, mezinárodní obchod se rtutí, emise rtuti do ovzduší, zajistit její bezpečné uložení a řešit i staré ekologické zátěže a odpad s obsahem rtuti. Stejně tak by měla zamezit používání tohoto toxického kovu při výrobě chlóru, ale také v celé řadě zdravotnických přístrojů. Měla by pomoci i snížit emise rtuti z uhelných elektráren, spaloven odpadů a dalších zdrojů, a to nejlepšími dostupnými technologiemi a postupy k její redukci.
První jednání o úmluvě proběhlo v červnu 2010 ve Stockholmu (Švédsko). Následovaly schůzky v Japonsku (Chiba, 2011), Keni (Nairobi, 2011), Uruguayi (Punta del Este, 2012) a Švýcarsku (Ženeva, 2013 a 2019). Zástupci Arniky se jednání o úmluvě pravidelně účastnili společně s dalšími nevládními organizacemi z mezinárodní sítě IPEN, jejíž pracovní skupinu pro těžké kovy Arnika koordinuje.
Ačkoliv je podepsání úmluvy bezesporu krokem vpřed, zástupci občanské společnosti upozorňují na to, že schválená podoba úmluvy v řadě bodů selhává.
