Senioři ve městě
Populační růst a zároveň stárnutí populace jsou průvodními jevy pozdní modernity. Světová zdravotnická organizace (World Health Organization, WHO) tyto jevy spolu s pokračující urbanizací popisuje jako základní síly, které dávají strukturu společnosti 21. století. Nárůst měst je zároveň spojeni se zvyšováním podílu jejich obyvatel starších 60ti let. Tento proces pokračující urbanizace a zároveň rostoucí věk pozorujeme i u současné české populace. Nacházíme se v situaci, kdy – třebaže již po vrcholu stěhování do městských sídel – stále narůstá počet obyvatel měst, a jejich průměrný věk se zvyšuje. Podle dat Českého statistického úřadu se má do roku 2050 podíl obyvatel České republiky nad 65 let zhruba zdvojnásobit. V té době budou senioři tvořit asi třetinu celkové populace oproti současné šestině. V celkových číslech počet obyvatel Prahy starších 65 let vzroste z dnešních 225 tisíc během dvou desítek let na téměř 300 tisíc. Obdobně jsou na tom i ostatní velká města.
Nejinak je tomu v zahraničí. V roce 2050 by mělo ve Spojených státech žít kolem 84 milionů lidí nad 65 let. To je – podobně jako u nás – téměř dvojnásobek stavu v roce 2012. Celosvětově se počet lidí starších 60 let v poměru k celkovému počtu světového obyvatelstva zvýší z 11 % v roce 2006 na 22 % do roku 2050. V této době bude poprvé v lidských dějinách ve světové populaci více seniorů než dětí do 14 let. Trend stárnutí populace je v současnosti výraznější v rozvinutých zemích, ve kterých by mělo do padesáti let žít až 80 % světové populace seniorů (WHO).
Proces stárnutí populace ve vyspělých (a vysoce urbanizovaných) společnostech přináší nové výzvy pro plánování měst a obecně konstrukci sociálního prostoru. Nejde jen o přizpůsobení dopravní infrastruktury, způsoby řešení budov a veřejných prostranství nebo prostorů relaxace a volného času. Výzvou pro dnešní města a jejich politické řízení je intenzivní odstraňování fenoménu, který se v odborné literatuře označuje jako prostorový ageismus, tj. princip systematického stereotypizování a diskriminace lidí pro jejich stáří, v našem případě specificky v rámci urbánních prostorů. Konkrétně v Praze se nacházíme v situaci, kdy se řídící i odborné instituce zabývají potřebami nejstarší části populace jen okrajově. Je nutné, aby potřeby seniorů zohledňovaly strategické dokumenty a územní plány. Každá debata o rozvoji musí být vedena s ohledem na všechny skupiny obyvatel, nejen na ekonomicky aktivní třídu s potenciálem kariérního růstu. S aktivními seniory dlouhodobě pracujeme a snažíme se prosazovat jejich potřeby v plánování měst. Podívejte se na naše publikace, které jsme k tématu vydali! Pražští senioři a heathwaves a Jak se žije seniorům v Praze.
