(ne)zastavitelnost
Metropolitní plán přiřazuje jednotlivým plochám různé atributy – území dělí na zastavitelné a nezastavitelné, jednotlivé „bloky“ pak na stavební a nestavební. Některé parky tak mohou mít atribut nestavebního bloku v zastavitelném území. Hrozí, že developeři si regulaci vyhodnotí jako zastavitelnou a budou se soudit, navíc i v takových plochách je v „ojedinělých“ případech zástavba umožněna. Plán zároveň umožňuje výstavbu i v nezastavitelných územích. Dalším problémem je, že podíl zastavěnosti bloku u některých struktur (bloková, rostlá, hybridní) se nevztahuje na první nadzemní podlaží (přízemí). Pokud bude navržen např. objekt se dvorem, dvůr bude posazen na konstrukci střechy a bude tak zdemnohem horší poměry pro sázení zeleně a vsakování dešťové vody – a tím ochlazování okolí. Metropolitní plán nepodmiňuje výstavbu ani ve velkých rozvojových územích schválením regulačního plánu (podrobnější územně plánovací dokumentace) ani územních studií pořizovaných městem. Je tedy možné, že výstavba i na těchto strategických územích bude probíhat podle územní studie, kterou přinese developer – postačí mu splnit stanovenou parametrickou regulaci (podíl pozemků ponechaných pro veřejná prostranství a veřejnou vybavenost – ta však tak může skončit na nejhorších místech).
